Když se vrátila do Prahy, začala vyučovat angličtinu a dokonce vydala několik učebnic.
Cestovatelkou z bolesti
Pravděpodobně by se nestala významnou cestovatelkou, kdyby ji nepotkalo neštěstí. V té době měla snoubence a plánovala tak jako většina mladých žen svatbu a založení rodiny. Naneštěstí v roce 1911 její snoubenec umírá na otravu krve.
Zoufalství přimělo Barboru k tomu, aby si vzala dovolenou a odcestovala od smutku. Od roku 1912 do roku 1929 procestovala celý svět. Ovšem při každé její významné cestě bylo jejím cílem Japonsko. Mluvila japonsky, chodila v kimonu. Živila se v Japonsku výukou angličtiny, pěstovala bonsaje a aranžovala ikebany.
Navštívila také Ameriku, kde byla považovaná za japonskou špionku, dále Indii, Malajsii, Čínu, Afriku, Cejlon, Singapur, Šanghaj, Jávu, Koreu, Sovětský svaz.
Když se vrátila do Československa, pracovala jako překladatelka na ministerstvu zahraničí. O svých cestách pořádala přednášky a vydala spoustu knih o Japonsku. Určeny byly především pro mladé. Určitě by stálo za to, si je v knihovně dohledat.
V průběhu druhé světové války se zapojila do protifašistického odboje. Měla štěstí, že to přežila ve zdraví. Ovšem konec jejího života byl smutný. Umírá sama a ve velkých bolestech, které ji způsobovalo těžké revma, kvůli němuž na konci života byla upoutaná na invalidní vozík.