Můj dům, můj hrad. Co vlastně tento výrok znamená? Jedná se o poměrně často používaný výrok, který by mě znamenat, že tady jsem doma a zde si pravidla určuji já. Tento výrok se dá ale chápat také v tom smyslu, že naše domovy nám poskytují své soukromí a útočiště, takže se zde můžeme doopravdy cítit sami sebou, a tedy i samy svými pány. Soukromí každého z nás je něčím nedotknutelným, na co má každý z nás nepodkročitelné právo. Proč si vlastně tak ceníme svého vlastního soukromí?

Téma soukromí jako určité autonomity jedince se diskutuje v mnoha knihách. Jedním z hlavních příkladů může být kniha George Orwella 1984. V ní je jasně ukázáno, že zásah do soukromí je znakem ovládající společnosti, znakem totality. My jako lidé jsme tvorové společenští, proto se ale také musíme ve společnosti podřizovat určitým pravidlům, která byly vytvořeny proto, aby společnost mohla zdárně fungovat. Jen jako společnost jsme schopni vydržet výzvy, které přichází a být spokojení. Tato pravidla jsou většinou rozumná a pochopitelná. Přesto se jedná o pravidla, která nás udržují v určitém napětí a pozornosti. Proto je nezbytné mít svůj prostor, kde člověk není ničím omezen a kde se může cítit naprosto svoboden.

Jedná se o čas, který jsme schopni strávit sami se sebou a vychutnat si jej, ale jedná se právě i místo, kde můžeme tento čas strávit. Přijít o vlastní soukromí, pokud si je nehlídáme, je poměrně jednoduché. Je ale složité je získat zpátky. Proto je velmi důležité být si vědom lidí a režimů, které mohou naše soukromí ohrozit. Jednám ze základních předpokladů pro toto vědomí je schopnost rozeznat, pochopit a pojmenovat přicházející hrozby. Toto jsou schopnosti, které můžeme během času modelovat a zdokonalovat. Nejhorší je poznat to, že jsme o své soukromí přišli, když už se s tím nic dělat nedá.