A nejen že jsem líný. Mne od provozování tohoto sportu odrazuje už i samotný fakt, jak nápadně připomíná zde používané náčiní domácí práce. A neříkejte, že vy jste si toho snad nevšimli.
Používaná herní média se sice nazývají kameny a jsou ze žuly a plastu, ale jak jenom tato připomínají vzhledem i pohybem žehličku!
Podívejte se, jak ti chudáci musí během žehlení šůrovat košťaty! Hůř než za komunistů na vojně nebo za tchýně s manželkou po svatbě!
Jistě, ve článku se mi to zametání před kameny pokoušejí popularizovat, tedy učinit líbivějším, ale moc to na mě nezabírá.
– Že prý jde o sport pro gentlemany. Tedy možná tak trochu o ulejvárnu? Ale uznejte sami – jsem snad já nějaký gentleman? Už léta si pokládám spíše otázku, zda jsem ještě aspoň man.
– Tvrdí mi, že se v této hře nedá podvádět. Protože tito sportovci uznávají pouze fair play. Jenže co to je za hru, kde už jsem takto předem zbaven šance na výhru? Když prý nebudu moci fixlovat.
– Hraje se na ledové dráze s kulatými terči na konci a přitom prý má jen jedna z bot protiskluzovou podrážku, druhá klouže. Chtějí snad, abych se zabil?
A pak už je to jenom jedno negativum za druhým.
– Kameny ze žuly s umělohmotným držadlem váží skoro dvacet kilo. To se snad mám strhat? I když to budu po ledě jenom šoupat?
– Budou tam proti sobě soupeřit čtyři družstva po čtyřech členech, s košťaty a dalším vybavením. Při mojí smůle tam budu nakonec po nich všech muset zametat já. A to nechci.
A ani to ještě není všechno. Že prý mám být stejně jako všichni ostatní dobrým stratégem, mám se maximálně soustředit, mít pevné nervy a pevnou ruku. A přitom?
Přitom se tu prý příliš nerozlišuje pohlaví. Dohromady to může dát kdokoliv s kýmkoliv. A uznejte sami – jak se mám při myšlence na toto soustředit, jak se mi nemají chvět ruce?
Tohle prostě (taky) není sport pro mě. A jestli chtějí, abych se přidal, ať mi ho přenášejí domů v televizi.