Pokud si myslíte, že jde třeba o komára, nebo šatní moly, které plácáme vším možným, tak o ně tak docela v tomto článku nepůjde. Ano, jejich život je na hraně, ale jak to, tak vypadá, rozhodně nehrozí jejich vyhubení. I když, řečeno upřímně, zrovna u těchto živočichů by toho asi nikdo nelitoval. Seznam těch ohrožených není příliš dlouhý, ale to jen proto, že se tam uvádí pouze zvířata, která se vešla do jakési pomyslné tabulky. Proč se na něm nenachází třeba tygři nebo další kožešinová zvěř, to asi spousta lidi neví. Tak se tam zatím nalézá například „jen“ panda červená nebo slon indický. Kam se poděl například ten? Co ho zničilo?
Stačí snad jen napsat, že má velmi cenné kly. Zbytek už není třeba rozepisovat. Lidská chamtivost a hamižnost slaví úspěchy, a tak se neustále snižuje populace těch živočichů, kteří se mohou pyšnit tím, že lidé chtějí to, co mají oni. Nepotřebují, chtějí. A proto se za nějakou dobu už nesetkáme třeba s krokodýlem, protože jeho kůže je vhodná na výrobu ženských kabelek a bot. To, že některá zvířata mizí už nejde svádět jen na přírodu. Ta nemá důvod se nějakého druhu zbavovat. Za to všechno může největší predátor této planety. Největší omyl přírody. Homo, ale ne sapiens.
Pokud k tomu máte nějaké výhrady, že vy ne, vy nic, není to mířeno proti vám. Ale proti těm, kteří si cokoli ze zvířat kupují. A je úplně jedno, zda jde o žraločí ploutve na stole nebo boty z krokodýlí kůže na nohou. Obojí je jen na povrch. Předpokládám, že víte, jak je to myšleno. Pokud ne, tak to nevadí, časem vám to všechno možná dojde. Bohužel to lidem jako celku dojde až hodně pozdě, pokud tedy vůbec. Zatím je zde jen vidět honba za ziskem za každou cenu. Vše ostatní jde stranou, jen aby bylo konto čím dál tím větší. A to je to, co nám srazí vaz. Protože až jednou zabijeme posledního živočicha, bude už na všechno až příliš pozdě.