Pro správné rozhodnutí se musíme na problém podívat z obou dvou možných úhlů. Nejdříve začneme, alespoň v Čechách, klasičtějším typem a to je oddělený záchod a koupelna. I když si u novější zástavby můžeme všimnout opačného trendu. Zde se ukazuje hlavní klad a to ten, že je to časově úspornější. Možná se ptáte, co má ta časová úspora znamenat, co mám na mysli. Je to jednouché. Mezitím, co jste na toaletě, může někdo jiný být v koupelně a například se sprchovat.
Navíc je tu další výhoda. V případě výskytu nepříjemného zápachu se ho můžete zbavit jednoduše osvěžovačem vzduchu, navíc ho nevypotřebujete tolik, jelikož tato místnost je nejmenší v bytě, tedy alespoň většinou. A s tím přichází asi největší problém. Pokud trpíte klaustrofobií, pravděpodobně na takovéto toaletě potřebu nevykonáte, ledaže byste si otevřeli a koukali ven do většího prostoru, nicméně se obávám, že by následně trpělo Vaše příbuzenstvo. A teď se podíváme na druhou stranu mince, na koupelnu spojenou s toaletou. Zde lidé trpící klaustrofobií již neměli mít žádný problém. A navíc se toto řešení může zdát i pohodlnější, jelikož v jedné místnosti můžete vykonat více úkonů. A navíc je vše blíže u sebe! A k tomu všemu je větší repertoár ostatních členů domácnosti, kteří Vás nabádají větami typu „Dělej, protože…“ k urychlení Vašeho pobytu v místnosti, či ještě lépe, k jeho okamžitému ukončení. A zde nastává největší problém tohoto řešení.
Při každém spláchnutí toalety se vytváří aerosol složený z vody a s právě přidaným a splachovaným obsahem. A tato vskutku lahodná směska pak následně se rozlétne do okolí až tří metrů a dopadá na ručníky, kartáčky, umyvadlo, vanu, sprchový kout a další věci volně položené v koupelně s toaletou. Ale nezoufejte, zamezení takové vskutku „hygienické spršky“ se dá zajistit jednoduchým splachování s položeným vrchním prkýnek. Ale jak vždy zmiňuji, jakou variantu si vyberete, záleží jen a pouze na Vás!
